Alfa Romeo BT45, královna výstavy Amelia Island Concours d'Elegance

11. března začne prestižní americká slavnost historických vozidel Amelia Island Concours d'Elegance. Jednou z hvězd bude vůz formule 1 BT45 známý jako Brabham-Alfa. Vůz pochází z muzea Alfy Romeo v Arese nazývaného Stroj času a odpovídá modelu, který v roce 1977 pilotoval německý jezdec Hans-Joachim Stuck. V rámci přehlídky historických vozidel se představí také modely Giulia Quadrifoglio, 4C Spider a 4C Coupé.


Od 11. do 13. března proběhne na Floridě (USA) další ročník přehlídky historických vozidel Amelia Island Concours d'Elegance. S ohledem na prestiž vystavovaných modelů a počty návštěvníků se jedná o druhou největší akci tohoto druhu v USA, hned po světoznámé Pebble Beach. Letošní 21. ročník proběhne v místním golfovém klubu a přivítá přes 30 000 návštěvníků z celého světa.


Alfa Romeo se zúčastní výstavy Amelia Island Concours d'Elegance jíž podruhé za sebou. Představí zde nejen historické modely, ale i současnou produkci, což dokonale vyjadřuje nerozlučné pouto mezi minulostí a současností, kterým se italská značka odlišuje od své konkurence už více než století.


Hvězdou americké výstavy bude vůz formule 1 BT45, který je součástí nově zrekonstruovaného muzea Alfy Romeo v Arese známého jako Stroj času. Vedle tohoto skvostu se představí i mnohonásobně oceněná Alfa Romeo 4C ve verzích Coupé a Spider a také nová Giulia Quadrifoglio, která je dokonalým vyjádřením konceptu „meccanica delle emozioni" (mechanika emocí). Na návštěvníky čeká příležitost svezení s modelem 4C Spider a možnost získat nejrůznější připomínkové předměty Alfa Romeo.


Brabham BT45 osazený motorem Alfa Romeo bude hlavním exponátem expozice „Vozidla Hanse Stucka", která vzdává hold německému jezdci Hansi-Joachimu Stuckovi. Jedná se o stejný monopost, s jakým Hans-Joachim Stuck závodil v roce 1977 na Grand Prix USA. Na okruhu Watkins Glen Grand Prix odstartoval Stuck před 100 000 diváky z čela startovního pole a předjet jej dokázal pouze úřadující mistr světa James Hunt. Po 14 kolech byl však Stuck s monopostem BT45 nucen odstoupit kvůli technickým problémům. To však výkon německého jezdce nijak nezakalilo, protože až do tohoto okamžiku předváděl skutečné mistrovské schopnosti při jízdě na mokrém povrchu a v dešti.


Příběh tohoto závodního vozu začal v roce 1976 po mistrovství světa sportovních vozů, který v roce 1975 zcela ovládl model Alfa Romeo 33 TT 12. Závodní oddělení Alfy Romeo - Autodelta - se rozhodlo zapojit do dění formule 1, a to tím, že týmu Brabham dodá dvanáctiválcový motor modelu 33. Jednalo se o plochý dvanáctiválec o výkonu 500 k. Ve skutečnosti Alfa Romeo zkoušela stejnou pohonnou jednotku v monopostu F1 už v roce 1971, nicméně projekt byl zastaven již v počátcích. Rok 1976 byl mnohem příznivější. Monopost Brabham-Alfa se představil v barvách Martini Racing, červená základní barva přecházející do bílé však odkazovala na italského výrobce motorů.


Projekt vedl konstruktér Carlo Chiti, zakladatel Autodelty, a Bernie Ecclestone, který v té době vlastnil tým Brabham. O konstrukci vozu se postaral talentovaný Gordon Murray, který doslova obestavěl plochý dvanáctiválec Alfy Romeo. Vůz byl charakteristický dvěma „periskopy", které motoru dodávaly vzduch. V roce 1976 se oficiálními jezdci monopostu Brabham BT45 stali Carlos Reutemann (Argentina) a vycházející hvězda Carlos Pace (Brazílie), zatímco Larry Perkins (Austrálie) a Rolf Stommelen (Německo) se zúčastnili jen několika závodů. Tato sezona byla považována pouze za přípravnou a nejlepšími výsledky byla tři čtvrtá místa, z nichž jedno dosáhl Reutemann a dva Pace.


Evoluce této verze dostala označení Brabham-Alfa BT45-B a sezonu 1977 zahájila nejlepším možným způsobem. Na Grand Prix Argentiny skončil Carlos Pace druhý, zatímco jeho týmový kolega John Watson si na Grand Prix Velké Británie udržel Pole Position celých deset kol. Pace předvedl vynikající výkon také na Velké ceně Brazílie, tedy na domácí půdě, ačkoliv během závodu musel odstoupit.


V březnu tým Brabham zasáhla ztráta Carlose Pace, který zahynul při letecké nehodě. Tým se rozhodl povolat německého jezdce Hanse-Joachima Stucka, který během sezony získal dvě třetí místa, na Hockenheimu (Německo) a Zeltwegu (Rakousko). V jednom z rozhovorů Stuck řekl, že ze závodění ve voze s motorem Alfa Romeo byl nadšený. Zajímavostí je, že jeho otec v 30. letech bojoval za volantem Auto Unionu právě proti milánským vozům. Na okruhu v Monze během kvalifikace na Velkou cenu Itálie zasedl do anglického monopostu také Giorgio Francia, testovací jezdec Alfy Romeo. John Watson dokončil sezonu s druhým místem z Velké ceny Francie (Dijon).

Motory dodávala Alfa Romeo anglickému týmu až do roku 1979 (s jinou architekturou). Brabham zaznamenal v roce 1978 dvě vítězství a byl i svědkem skvělého experimentu na Grand Prix Švédska v podobě monopostu BT46, tzv. fan-car. Na konci sedmdesátých let bylo partnerství mezi italskou značkou a britským týmem ukončeno. Alfa Romeo se totiž rozhodla vytvořit svůj vlastní monopost známý jako Alfa-Alfa.